Vyrůstala v Paříži a studovala ve Skotsku. Dnes žiji v New York City. Její fotografie mají jasný autorský rukopis. Fotí hlavně černobíle a často na svých snímcích prezentuje sama sebe. Lydia Noir Davison je nepochybně jednou z nejvýraznějších a velmi originálních autorek v žánru Black and White iPhone fotografie a iPhone Artu.
Před návratem s vašimi rodiči do Ameriky jste vyrůstala v Paříži? Myslíte si, že čas strávený v Evropě vám umožnil jiný pohled na život, než kdybyste žila pouze v USA? Přispělo to k vašemu výjimečnému způsobu vidění věcí kolem sebe?
Důvod, proč naše rodina žila v Paříži, byl ten, že můj otec tam pracoval v anglických novinách International Herald Tribune. Navíc, moje matka je umělkyně. Myslím, že můj rozhled je produktem mých rodičů a jejich vnímání umění a kultury. A nepochybně i zásluhou našeho pobytu ve Francii. Rodiče mě ale podporovali i v cestování. Například na střední školu jsem chodila v Edinburgh ve Skotsku, pro mě dodnes asi nejoblíbenější město na planetě. Když jsem byla starší, přišel čas na objevování úplně nových míst plných architektury, historie, památek, unikátních zvuků a vůní. Terpve pak jsem asi přijala zřetelnější pohled na život a věci kolem sebe.
Mimochodem, jak vám jde francouzština?
Má francouzština byla celkem ucházející, když jsem byla mladší. A zároveň zábavná v určité nedokonalosti. Dokonalá v ní nejsem ani dnes. Přála bych si mít šanci mluvit tím jazykem častěji.
Jak jste se dostala poprvé k iPhone fotografii, kdy nastal ten zlomový okamžik?
Nebyl to zlomový okamžik, ale spíš vývoj, evoluce. Nejprve jsem si všimla, že se na trhu objevuje stále větší počet fotoaplikací. Měla jsem telefon s fotoaparátem a začala si hrát s fotkami. A postupně se bavit upravováním často podprůměrných snímků, které jsem nafotila.
Když jsem teprve krátce „fušovala“ do fotografie, došlo mi, co na tom procesu focení a editace miluji. Bavilo mě, že jsem musela „manipulovat“ s obrázkem v určitém pořadí. A přitom vytvořit něco nového a zároveň se pokusit sdělit příběh. Výsledek jsem navíc mohla sdílet (nahrát) na místo, kde ostatní dělali to samé. Pro moji práci to bylo velice povzbuzující. V určitou chvíli se pro mě iPhone fotografie stala „zákonným pravidlem“.
Fotografujete pouze iPhonem? A jaký model vlastně používáte?
Ačkoliv jsem zkusila různé digitální kamery (DSLR), většinou fotím pouze iPhonem. Mám modely 4 a 5.
Vystačíte si s nativním fotoaparátem iPhonu nebo upřednostňujete konkrétní aplikaci? Jaké app používáte nejčastěji a proč?
Jen zřídka fotím s něčím jiným, než s vestavěnou Apple kamerou. Můj proces editace je přehnaný. Někdy si vystačím s jednou app, jindy jich použiji několik najednou. Během editace nepoužívám žádný konkrétní a naučený postup či proces. A ani jeden vybraný typ aplikace. Ačkoliv je pravda, že mám tendenci často používat aplikaci PhotoForge 2 (app již bohužel není v App Store ke stažení, její vývoj byl definitivně zastaven pozn. red.). Dále pak Simply B&W, Noir, Dynamic Light a Filterstorm.
Všiml jsem si, že většina vašich fotografií je černobílá. Proč? Pomáhá vám to lépe vyjádřit emoce, které se snažíte prostřednictvím vašich snímků sdělit?
Líbí se mi idea kontrastu. Mám ráda jednoduchost. Ale také si myslím, že i u černobílých fotografií můžu vyvolat a navodit pocit barev. Alespoň u některých mých fotek.
Máte oblíbené téma, předmět nebo místo, kde ráda fotografujete?
Nejvíce si užívám focení časně ráno nebo za soumraku. Samozřejmě proto, že buď se „ženu“ za světlem nebo od něj utíkám. Žiji v New York City, takže nikdy nemám nouzi o dostatek předmětů nebo témat k focení. Hodně mě lákají třeba mosty, kterými jsem obklopena. V jistém okamžiku jsem začala pociťovat, že potřebuji zachytit kompletní myšlenku obrazu. Že potřebuji sdělovat a ukazovat pocity a výrazy. A „dostat“ do svých snímků něco ze zranitelnosti, citlivosti a záhadnosti, kterými jsem inspirována. Tyto vlivy se pro mě staly důležité. Líbí se mi třeba kontrast mocné architektury a zahalené intimity.
Když tvoříte, máte v hlavě finální motiv – nápad, ke kterému se chcete postupně dopracovat předem, nebo dáte na intuici?
Představu, jak byl měl výsledný snímek na konci vypadat, nemám pokaždé. Ale většinou poznám, kdy se blížím s editací do finále. Někdy přitom strávím hodiny a hodiny vytvářením i několika verzí jednoho a téhož snímku.
Jak tvoříte (upravujete) své fotografie? Používáte pouze iPhone a iPad nebo i další doprovodné vybavení, jako třeba stativ nebo externí objektivy?
Mám tendenci fotit iPhonem a upravovat na iPadu. Někdy použiji stativ. Ale mám víc v oblibě editaci snímků, než touhu používat pomocné vybavení. Na snímcích často zachycuji sama sebe a příležitostně mé přátele. Přesto jsou často úmyslně nerozeznatelné. Pro mě to není klasický portrét osoby jako takové. Ale spíš vyjádření ženskosti, citlivosti, zranitelnosti…
Jste celkem populární na Instagramu, kde jste jistou dobu byla velice aktivní. Existuje důvod, proč ho upřednostňujete před ostatními sítěmi? Jaké byly vaše pocity a reakce, když Instagram vloni změnil podmínky k používání této služby. Například ve vztahu k autorskému právu?
Když byl Instagram vypuštěn do světa, byla jsem velice rychle zamilovaná do té síly a povzbuzení, které se šířilo s rozrůstající se komunitou. V tu samou chvíli mi rovněž bylo jasné, že toto kouzlo, kterému jsem podlehla, se změní, vyvine a vyroste. A věděla jsem, že se to neobejde bez komplikací. Ta intimita, co zjevně existovala na Instagramu mezi malou skupinkou z celého světa, nikdy nezmizí. Byla to mocná síla. A tak povzbuzující. Ale Instagram je platforma, ne člověk, a musel se udržet, rozvíjet. Změna byla nevyhnutelná. Autorská práva, akvizice s Facebookem, ale i další změny… Myslím, že pro vývoj a směr, kterým se Instagram vydal, je to asi typické a nevyhnutelné. Ačkoliv reakce mnoha lidí na tyto změny vnímám velice silně. Fakt, že tolik lidí reagovalo tak „hlasitě“, ukazuje tu „vášeň a sílu“, kterou u nich žánr mobilní fotografie vyprodukoval. Mnozí uživatelé, a já jsem jedním z nich, nebyli tou změnou nadšeni. Někteří se rozhodli pro změnu a našli si jinou síť a aplikaci. Zvolili si „větší soukromí“. Ale neznám nikoho, kdo by přestal fotit. Ta potřeba, že musíme zaznamenávat, pozorovat a dokumentovat prostřednictvím mobilní fotografie okamžiky kolem nás, je něco, co se nikdy nezmění.
Považujete se za fotografku, iPhone fotografku, umělkyni… Jak vidíte sama sebe?
Nepovažuji se nikoho konkrétního. Ráda se postupně vyvíjím. Jsem šťastná a vážím si toho, že jsem se naučila tak moc od fotografů, iPhone fotografů, umělců a dalších, co existují v této komunitě.
Jak vidíte iPhone fotografii a mobilní fotografii v budoucnosti? Myslíte si, že se stane součástí žánru fotografie jako takové ? Nebo si dál zachová jakýsi odstup a půjde „vlastní cestou“?
Vyvíji se sama pro sebe jako takový „ekosystém“. Věřím ale, že se může stát součástí jakéhokoli umění. Je nesmírně těžké si dnes představit, že třeba Instagram byl před třemi lety velice malý projekt. Zatímco nyní se stává více a více mainstreamem. Poznala jsem hodně velkolepých projektů od mladých fotografů, které byly často výjimečné. Přesto se dostali k jakémusi „bodu zlomu“. Je nicméně zřejmé, že já v iPhone fotografii pozoruji určitou společenskou touhu zdokumentovat, sdílet, pozorovat a všímat si věcí a života kolem nás. Je to o jakémsi „spojení“.
Je to něco, v čem vidíte svou budoucnost? Jaký bude váš další, řekněme tvůrčí a autorský vývoj?
Nemyslím si, že někdy přestanu fotit. A nikdy nepřestanu zkoušet vyprávět příběhy prostřednictvím mé vlastní koncepce a způsobu prezentace mých fotografií. Ale hodně si užívám i snímků od ostatních autorů. Pomalu se trochu přesouvám k roli kurátorky. Už brzy:-)
Jaké rady byste dala někomu, kdo zrovna v iPhone fotografií začíná?
Nepřestávejte se dívat!
Kde kromě Instagramu můžou čtenáři vidět vaši práci ?
Například na mém profilu 500PX, najít mě můžou i na síti Tumblr. Má osobní stránka je k vidění ZDE. Profil mám i na Twitteru. A sice pod jménem: @gothamandlydia Jsem otevřena ke spolupráci a budu ráda za kohokoliv, kdo projeví o mou práci zájem.
